Nejznámější, nejcennější a největší Ovidiovo dílo jsou Proměny (lat. Metamorphoses). Jejich cesta ke čtenářům se počala dramaticky, neboť svůj původní rukopis Ovidius ze zoufalství a vzteku zničil, když v roce 8 n. l. opouštěl Řím. Naštěstí existovaly opisy, které měli Ovidiovi přátelé, a díky tomu se Proměny dochovaly. Po dva tisíce let pořád patří mezi skvosty krásné literatury a jejich základní motiv – všechno se mění, proměňuje – nepřestává být i pro dnešního čtenáře fascinující. V Proměnách dodnes můžeme obdivovat Ovidiovo živé básnické umění, lehkost veršů, vtip a tragiku, psychologii postav a úchvatné příběhy, které se naší duše dotýkají vědomě i nevědomě z říše mytologie, symbolů a prastarých archetypů. Ovidiovy Proměny po staletí kultivovaly a učily čtenáře latině a poezii, sloužily však také jako zdroj znalosti antické mytologie. V 15 knihách Ovidius vypráví na 250 strhujících příběhů o věčné proměně všeho, o nadpřirozené proměně lidí, bohů a věcí, o neustálých proměnách všeho, o proměnách, které většinou vyprovokovala láska. Láska je hybatelem příběhů, příběhy prostupuje a v Proměnách nabývá mnoho podob, je jemná, mateřská, milenecká, prudká a vášnivá, ale též zakázaná, nebezpečná, ničící a nezdravá. Pokud jde v příbězích o porušení božského řádu (Faethón), nevědomé porušení se také počítá, následuje trestající proměna (Lykaón si vysloužil proměnu ve vlka, když zkoušel Jova, jestli pozná, že pokrm na hostině je z lidského masa), na druhé straně dobrý a harmonický život je nadpřirozenou proměnou zachráněn nebo odměněn (Filemón a Baukis, Deukalión a Pyrrha).
Ovidius zvolil chronologické řazení, začátek Proměn tvoří prolog a báje o stvoření světa, tedy od počátku všeho, konec apoteóza Julia Caesara a epilog. Příběhy jsou pečlivě pospojované a úmyslně neohraničené, jeden příběh přechází plynule do dalšího, při četbě máme iluzi nepřetržitého toku vyprávění, Ovidius střídá klidné pasáže s dramatickými, humorné a lehké vyprávění (Pomona a Vertumnus) s vážnými a tragickými osudy (Ífis a Anaxareté), líčí hrdinské dobrodružství (příběhy s Herkulem), psychologie postav je vykreslena, včetně podivných a patologických stránek lásky (Narcissus a Échó, Byblis, Téreus a Filoméla).
Čtenáře si Proměny získaly už od svého sepsání, od 11. století sledujeme zvýšený zájem a vrchol popularity si získávají Proměny v 12. a 13. století. Jejich text se často opisoval, podněcovaly dobové učence ke komentářům, rozborům a alegorickým výkladům. Od 13. století se šířil též překlad do národních jazyků především do němčiny, francouzštiny a italštiny. Ovide moralisé, francouzský anonymní překlad z počátku 14. století, s alegorickým výkladem – bibliografie: https://www.arlima.net/mp/ovide_moralise.html.
S knihtiskem jejich obliba rostla a hojně se vydávaly. Od vynálezu knihtisku se do r. 1800 vydalo přes 400 vydání ilustrovaných i neilustrovaných Ovidiových Proměn, ve Francii přibližně 180, Itálii 65, v německy mluvících zemích 85, Holandsku 65, Anglii 22 (Miltová, s. 18).
Inspirace verši se dostávala do dobových kázání, Ovidiovy úryvky básní se používaly jako citace do příležitostných tisků (např. humanistické básně k oslavě narození, svatby atd.). Proměnami se inspirovali a inspirují umělci slova a výtvarného umění napříč staletími, vedle biblických námětů, bývají jednotlivé mýty v Proměnách častým zpracovaným uměleckým tématem (příklad Dafné a Apollón – i jako křesťanská alegorie pronásledování duše hříchem), protože byly a jsou nevysychajícím pramenem antických mýtů.
Jednotlivá vydání Proměn se lišila a proměňovala textovým zpracování mýtů, účelem vydání, komentáři, případnou obrazovou složkou. Ilustrace byly často mechanicky kopírovány pro další využití, což byla pro vydavatele levnější a bezpečnější varianta, než pořizovat nový grafický cyklus, kdy přibývaly náklady (honoráře autora předloh, rytců atd.) a nebyla jistá poptávka knižního trhu. Zhruba od poloviny 16. století byl oblíbený rozsáhlý obrazový doprovod textu, ilustrace tvořily buď malé celky o 15 ilustracích, nebo větší soubory čítající 50-100 ilustrací. Početně menší soubory 15 ilustrací představovaly vybraný mýtus z každé z patnácti knih Proměn, popřípadě vybraných několik, které souhrnně poukazovaly na obsah knihy, byly umísťovány před danou knihou Proměn. Ve větších cyklech si umělci vybrali více motivů, které mohli zpracovat. Nejprve byly ilustrace vyhotovovány technikou dřevořezu, od 17. století převládá mědiryt, tak jak to je v historii knižní ilustrace obvyklé. Některá vydání se mohou pochlubit ilustracemi přesahující počet 150 a i přes 200.
Jak už bylo zmíněno výše, překlad do národních jazyků započal už ve 13. století v opisech rukopisů, s knihtiskem se Proměny přeložené do francouzštiny, italštiny, němčiny, holandštiny lépe rozšiřovaly. Překlad Ovidiových Metamorphoses do českého jazyka dlouho nebyl potřeba. Vzdělané čtenářské vrstvy, které o Ovidiovo dílo měly zájem, si jeho verše pořizovaly v četných cizojazyčných provedeních (vedle latiny, němčina, francouzština atd.). V odborné literatuře jsou zmíněny dva české překlady v rukopisech, jeden rukopis je dnes nezvěstný, byl vyzdobený ilustracemi a nacházel se v majetku malíře Antonína Machka. Druhý rukopis, který se dodnes dochoval, je uložený ve sbírkách Národního muzea v Praze (rkp. Č. II-H-5), je neilustrovaný, a jeho autorem byl malíř Josef Ceregetti (1722–1799). Tento rukopis je dnes nejstarším známým překladem Ovidiových Metamorfóz a pochází z východočeské provenience. To, že rukopis přeložil malíř, ilustruje potřebu znalostí antického dědictví a oblibu mýtických námětů v oblasti výtvarného umění (Miltová).
Historie tištěného překladu Proměn do českého jazyka se datuje do obrozenecké doby, nejprve se vydávaly překlady kratších úseků v odborných periodikách a antologiích (30. léta 19. století – např. František Sušil, Josef Uhlíř, Timotej Hrubý), dále byl překlad Proměn vydáván ke konci 19. století (Jan Červenka, Antonín Truhlář – neúplné, Otmar Vaňorský).
Překlad Jana Červenky je volně dostupný v Digitální knihovně Národní knihovny ČR:
zpěv I.–VII.: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:76b585e0-8516-11e4-b5a7-001018b5eb5c
zpěv VIII.–XV.: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:16f41a00-8533-11e4-a321-5ef3fc9bb22f
Proměny přeložili Ivan Bureš a Ferdinad Stiebitz, ve stejném roce 1935 vyšly oba překlady. Přepracovaný Burešův překlad byl posmrtně vydán v r. 1974 (Svoboda, 1974). Nejnovější vydání Burešova překladu – 2005, nakl. Plot.
Stiebnitzův překlad, 1935
Zatím poslední Stiebnitzův překlad Proměn s krásnými ilustracemi Pabla Picassa vyšel naposledy v r. 1969 v Odeonu.
