Ovidiův životopis a dílo


Co víme o Ovidiově životě? 

Ovidius pocházel ze zámožné rodiny, z jezdeckého stavu, narodil se 20. března 43 př. n. l. v městečku Sulmo (Solmona ve střední Itálii). Měl se stát státním úředníkem a rodina ho vyslala spolu s o rok starším bratrem, aby studoval právo, umění řečnictví a literaturu. Ovidius v sobě ale objevil básnický talent, brzy zběhl ze předurčené cesty a rozhodl se věnovat psaní poezie.

S výjimkou studijního pobytu v Athénách a cest po Malé Asii a Sicílii, žil Ovidius v Římě. Od mládí vynikal v poezii, s lehkostí psal verše, stýkal se s římskou literární společností a mezi básníky měl přátele. Za svého života se stal známým a oblíbeným básníkem. Z Ovidiova soukromého života víme, že byl třikrát ženatý, potřetí snad šťastně. Měl dvě dcery, jednu vlastní a jednu nevlastní, vlastní dcera pocházela asi z druhého sňatku a nevlastní dceru přivedla do Ovidiovy rodiny zřejmě třetí žena.  Když bylo Ovidiovi 51 let (v r. 8 n. l.), a když dokončil své životní dílo Proměny, tvořivý a spokojený život v Římě se turbulentně obrátil, Ovidius byl císařem Augustem (63 př. n. l. – 14 n. l.) z neznámého důvodu vypovězen do Tomidy (dnešní Constanța v Rumunsku), římské pohraniční tvrzi u Černého Moře. Co bylo příčinou císařovy nemilosti, to přesně nevíme. Oficiální důvod, který císař uvedl a který nemohl být pravdivý, byl, že Ovidius svou poezií kazí mládež. Pravděpodobné se jeví jakési intriky okolo císařovy rodiny. 

Jen pro zajímavost, cesta do Tomidy z Říma Ovidiovi trvala půl roku. Vyhnanství v nehostinné Tomidě Ovidius těžce snášel, trpěl, byl izolovaný a nešťastný, chřadnul, stýskalo se mu po rodině a přátelích, toužil po návratu do Říma. Toho se však nedočkal a r. 18 n. l. ve vyhnanství zemřel. 


Z Ovidiova bohatého básnického života, který vedl od mládí až do své smrti, se zachovalo dílo, psané v elegickém distichonu, které pro přehlednost můžeme chronologicky a obsahově rozdělit:

Poezie milostná – 20 př. n. l. – 2 n. l.

  • Zpěvy milostné (lat. Amores), 3 knihy milostných elegiií vztahující se většinou k tajemné milence Corinně (Korinně).
  • dále Lity heroin (lat. Heroides) – smyšlené básnické listy slavných žen vzdáleným milencům nebo manželům. Sbírku tvoří 21 listů, 15 listů žen a dívek (např. Penelopa Odysseovi, Medea Iasonovi atd.), ke kterým Ovidius připojil ještě Epistulae – 3 dvojice dopisů vzájemné korespondence milenců (Paris – Helena, Leandros – Hero, Acontius – Cydippe).
  • Lat. Medicamina faciei femininae, menší didaktická báseň, dochovalo se jen 100 veršů, kterak má žena pečovat o pleť.
  • Umění milovat (lat. Ars amatoria), didaktická báseň o 3 knihách, jak si najít a udržet lásku, dvě knihy milostných rad pro mladé muže a jedna kniha pro ženy.
  • Léky proti lásce (lat. Remedia amoris) – didaktická báseň o vzdorování lásce. 

Epické báje a pověsti – 2 př. n. l. – 8 n. l

  • Proměny (lat. Metamorphoses, viz samostatný oddíl) 
  • Kalendář (lat. Fasti) o 6 knihách, výklad římského kalendáře pro první polovinu roku. Ovidius připomíná stručně východy a západy souhvězdí, vykládá mytologicky jejich původ, vypravuje báje a pověsti o vzniku rozličných slavností, popisuje jejich obřady a obyčeje. Vypravování postupuje podle dní v kalendáři a kniha je rozdělená podle měsíců. Ovidiův záměr bylo vytvořit celý kalendář o 12 měsících, vydána byla pouze polovina.

Básně z vyhnanství (8. – 18. n. l.)

  • Žalozpěvy (lat. Tristia), 5 knih
  • Listy z Pontu (lat. Epistulae ex Ponto), 4 knihy

Ovidiova socha v Constanţě – historické foto… (zdroj obrázku)
… a dnes (zdroj obrázku)
Portréty Ovidia z databáze Ovidiovy Proměny v historické knižní ilustraci
Mapa Římské říše a Tomis – místo vyhnanství (zdroj obrázku)